Lichořeřišnice větší
(Tropaeolum majus L.)
Pěstování lichořeřišnice
Lichořeřišnice rostou na všech druzích dobře propustných půd, nejlépe se jim daří na slunném stanovišti nebo v polostínu. O Lichořeřišnice platí: čím chudší je půda, tím bohatší jsou zářivé květy - na dobře vyhnojeném pozemku roste bujně, ale málo kvete.
Pěstuje se v řadě kultivarů (nízké nepnoucí, vysoké, plnokvěté, s květy červenými, oranžovými, žlutými), které vznikly křížením s druhy T.peltophorum a T.Minus.
Množí se semeny, které se vysévají počátkem května přímo na venkovní stanoviště, nebo je lze předpěstovat v únoru v pařeništi, na venkovní stanoviště se pak přesazuje koncem května (je citlivá na mráz).
Semena se vysazují asi v dvaceticentimetrové vzdálenosti po 2 - 3 kusech, nejlépe do již zavlažených jamek nebo do připraveného žlábku. Rostliny nesnášejí přesazování - jsou křehké a snadno se poškodí. Listy lichořeřišnice jsou odolné proti mšicím, ale rády si na nich pochutnávají dřepčíci a housenky.
Tato vytrvalá, vzácně jednoletá bylina má poléhavý nebo popínavý, někdy až dva metry dlouhý zakořeňující stonek. Rychle roste a brzy porůstá větší plochy - dá se využít jako okrasná obruba chodníků nebo ji můžete nechat pnout se na oporu (hodí se například k plotům či na pergoly) a půvabná je i v nádobách, ve kterých jsou květy pěkně převislé přes okraje.
